Média

Moje první Destruction derby

Ve své dosavadní kariéře jsem se vždycky snažil zajíždět nejrychlejší čas a kontaktům se soupeři se spíše vyhybat, ale vžycky je jednou poprvé. Ozval se kamarád, jestli mu podpoříme Destruction derby, které pořádají kousek od Mladé Boleslavi. Neváhal jsem a vzápětí přišla nabídka na zničení jednoho německého kombi.

S podporou jsem ani chvilku neváhal, protože Tomáš Tochtar tuhle akci pojímá jako velkou zábavu a možnost setkat se podobně bláznivými lidmi, kterým nevadí zlikvidovat zábavnou formou auto, které už stejně míří do šrotu. Když mi nabídl účast v závodě, začal jsem přemýšlet, jak taková Destruction derby vypadá, co se tam děje a jak se mám na ní připravit. Začal jsem sledovat různá videa a tahat rozumy z kamaráda, který měsíc předtím jednu podobnou akci absolvoval v Sosnové. Dozvěděl jsem se dvě důležité věci. Nezapomeň si odpojit airbagy a nakup co nejvíce montážní pěny, kterou utemuješ nárazníky a vyplníš řidičovi dveře, aby se ti nic nestalo. Hlavně si užívej to bourání říkal kamarád, který jel se Škodou Felicia. Pak znovu zavolal Tomáš s tím, že už má pro mě připravené auto a abych si jej přijel vyzkoušet na připravovanou trať. Čistě bílé kombi Ford Mondeo z roku 1998.

_DSC6500

Když jsem dorazil do Dobrovic, do areálu firmy JP Stav a viděl tam stát čistě bílé Mondeo, začal jsem se stršně těšit. Úplně jsem viděl tu výhodu velkého auta, které jen tak nikdo neotočí a nic, ani jedna rána ho nezlomí? Tomáš mi ukázal trať, která obsahovala jeden skok, klopenou zatáčku a jednu rychlou zatáčku. Těšilo mě, že to není na pětníku a nebude to pouze o bourání do sebe, ale že se i trošku svezeme. Mondeo mělo vyndaná světla, uvnitř ještě všehny sedačky a pořádně vypěněné nárazníky. Výhodou Fordů je výplň v předním nárazníku, která tam je od výroby. Takže o bytelnost jsem se nebál. Tomáš nechal uříznout výfuk, takže šestnácti ventilový dvoulitr řval jako nalesy. Skočil jsem do něj a dal si několik koleček na nedodělané trati. Mondeo jelo slušně a už jsem se nemohl dočkat na závod.

Po třech týdnech jsem do arény ve stavební firmě dorazil znovu. V osm hodin ráno jsem vjel do areálu a byl překvapen připraveností celého areálu. Absolutně nadimenzované stánky s občerstvením, záchody, čistá voda, kamiony připravené jako tribuny a dostatečně velké depo. Traď už byla vyšperkovaná a místo svodidel tvořily okraj tratě další vraky aut. Celé to vypadalo jako stará dobrá římská aréna na souboje gladiátorů. Závodní depo už pořádně žilo a začínalo se hezky plnit více či méně pomalovanými stroji, které se měly vydat na svoji poslední automobilovou cestu. K ménu překvapení měla většina kompaktnější auta, hodně škodovek, slušného zastoupení se dočkali japonské automobilky a nechyběl ani jeden trabant. Kombiků tady moc nebylo a větší auta zastupovalo moje mondeo a Opel Omega. Všechno začalo rozpravou v deset hodin, kde jsme se dozvěděli, že se téměř naplnil limit trati. Na start se mělo postavit 57 vozů. S radostí jsem přijmul fakt, že bylo zakázáno bourat do řidičových dveří při jakémkoliv otočení na bok nebo boudě se závod zastavoval. Jinak bylo povoleno všechno. Úsměv nám ztuhl, když jsme se dozvěděli, že se do každé rozjížďky postaví 8 aut najednou a ve finále jich bude dokonce 12. Vyfasovali jsme číslo a mohlo se začít. Měl jsem nastoupit rovnou do druhé rozjížďky.

Závodní kombinézu jsem vyměnil za montérky, nasail helmu a šel na start. Pro první jízdu jsem se postavil až do druhé řady a pár minut před startem jsem si začal promítat, co by mě mohlo v první zatáčce potkat. Bylo to vcelku zbytečné, protože jsem záhy zjistil, že do první zatáčky při startu z druhé řady a prostředka auto neovládám. Nažhavený jsem očima hltal povel startovací vlajky, abych zachytil ten pravý okamžik. Pod plným plynem jsem měl rychlou reakci. Opřel se o auto předemnou. Bohužel sokové, kteří stáli vedle, mě krásně zmáčkli a já už jsem se v autě vezl jako pasažér. Přišla první pořádná rána a zastavil jsem se o auto, které bylo vystrčeno z ideální stopy a řachlo do vraku, který pracoval jako přírodní svodidla. Musel jsem rychle řadič zpátečku a vycouvat. Podařilo se. Nicméně lehce vystrašený z prvních ran jsem odjel hodně vlažně. Tedy na posledním místě. Snažil jsem se dohnat zbytek startovního pole předemnou, ale nepodařilo se. Dojel jsem poslední, i když body mi byly přiděleny, protože jízdu nedokončilo všech osm aut. Systém bodování byl od 1 do 8, přičemž za poslední místo bylo 8 bodů a čím více jsem jich měl, tím horší to bylo. Na řadu přišla druhá rozjížďka a opět start z druhé řady. Už jsem pochopil, že nemá cenu se z druhé řady někam hnát. Takže jsem odstartoval v klidu, ale stejně jsem dostal ránu. Byl jsem ale nadšený z toho, že nejedu úplně poslední. V druhém kole se mi ale moje Mondeo začalo zadkem klouzat. Že by defekt? Nevěděl jsem, ale zatnul jsem zuby a snažil se udržet své vybojované místo. Podařilo se. Čtvrté místo. Jakmile jsem zajel do depa, začal jsem shánět náhradní gumu, protože jsem si sebou žádnou nepřivezl. Podařilo se, sehnal jsem dvě další kola z rezervy, takže bylo vše v klidu. Ještě jsem tátovi, který mi přijel dělat mechanika řekl, že auto nechce jet dopředu a cuká, chrchlá a trvá mu, než se dostane do otáček. Z provozu jsme vyřadili palivový filtr, který tam byl snad od výroby. Nakonec jsme ještě přifoukly gumy a správně nažhavený a nabuzený jsem vyrazil do třetí rozjížďky. Ty rány my dodaly odvahu. Opět jsem startoval z druhé řady a navíc úplně z venku. Promyslel jsem si start. Nejdříve jsem to chtěl prodat, ale pak jsem si řekl, že ne. Dám do toho všechnu a dostanu se dopředu a všechny krásně zavřu. Předemnou totiž chybělo auto a navíc z venku byl nejmenší zlom, takže auto mělo stále maximální trakci. Povedlo se. Odstartoval jsem skvěle a když jsem byl půlkou auta před ostatními, začal se cpát na vnitřek. A pak to přišlo. Asi trojice aut mě nabrala a bokem hrnula do zatáčky. Měl jsem ale štěstí, protože čumák mého Mondea bylo krásně přiravené na výjezd ze zatáčky. Povedlo se a já z první zatáčky odjízděl jako první. V autě jsem se úplně napnul, vykulil oči a Mondeo tlačil před sebou jak to jen šlo. Na dvojskoku se krásně vzneslo, pak pravou z kopce dolů, vracák a na klopenku. V zrcátkách jsem viděl, že se druhý a třetí mezi sebou perou a začal jsem ujíždět. Cílem jsem projížděl jako první s obrovským nadšením. Až v depu jsem zjistil, jakou ránu jsem dostal na levé zadní kolo. Byl to důsledek toho, jak mě konkurenti natlačili na jeden z vraků. Naštěstí guma vydržela, kolo bylo mírně ohnuté, ale na jízdě to nebylo znát.

_DSC6708

Pak přišla čtvrtá rozjížďka a start z první řady. Ihned po startu to opět vypadalo nadějně. Dvě auta kolem mě prolétly na vnějšek a já ze zatáčky vyjížděl zase jako první. Ale najednou Mondeo zase přestalo poslouchat, nejelo a v další levé jsem dostal pořádné dělo na moje dveře. Propadl jsem se na třetí místo a za zadkem byl nějaký prcek. Každým metrem jsem viděl, jak se na mě tlačí a že v pomalejší části tratě před vracečkou nebudu mít šanci. To se také potvrdilo a těsně před cílem na výjezdu z vracečky se opřel do mého boku a krásným dlouhým tahem mě otočil. Cílem jsem projel jako čtvrtý. V depu jsem se opět pustili do kontroly Mondea, které už bylo notně omlácené, ale pořád vizuálně vypadalo ze všech aut nejlépe. Snažili jsme se odstranit závadu na motoru, ale dopracovali jsme se k tomu, že bude špatná váha vzduchu, se kterou jsme na místě nemohli nic udělat. Proto jsem na zkoušku nastoupil ještě do páté rozjíždky, ale výsledek byl opět stejný. Dobře jsem odstrtoval, ale celé tři kola jsem se trápil a sledoval, jak se přede mě dostávají soupeři. Na základě toho jsem rozhodl dál už nepokračovat. Nechtěl jsem se jen zbytečně plahočit a čekat, jaké místo na mě zbude. Každopádně i tak musím říct, že jsem si moji první Destruction derby užil. Musím pochválit Tomáše Tochtara a jeho tým, jak měl celou akci připravenou. Kromě závodění byla připravena exibice motokrosaře Petra Bartoše, show s vrtulníkem, který tam nad námi dělal kousky jako akrobatický pilot a hlavně tam byla neskutečná pohoda. Nejelo se o zlatý prase a proto to také každý bral jako zábavu. Za 200 Kč startovného jsme si dostatečně zajezdili a už teď se těším na další ročník. Ale rozhodně už s jiným autem!


Destruction derby na vlastní oči

Museli jste chvilku počkat, ale trpělivost přináší růže. Tedy v tomto případě spíš bouračky, spoustu zvířeného prachu, vyteklého oleje, pokroucených plechů, ale především ničím neředěné zábavy za hodně málo peněz. Chibuk Racing uspořádal destruction derby a jak už jste asi viděli z nedávné reportáže, nadšeně a srdnatě jsme se zúčastnili. V našem videu uvidíte, že to byla pěkná jatka, která na tváři pečou ty největší rohlíky.

Zdroj a fotoreportáž na: iFaster.cz + video

Write a Reply or Comment

Your email address will not be published.